funcionário - horizonte

funcionário si poprvé ve své kariéře vychutnává svobodu při tvorbě hudby bez pevných rámců. Na albu „horizonte“ uvolňuje otěže a jeho zvuk se řídí spíše vlnitou, organickou strukturou než striktní formální schématy. Pokud působí svobodněji a barevněji, je to proto, že tomu tak skutečně je. Před osmi lety, když jsme se s jeho tvorbou setkali poprvé, skládal soundtracky k imaginárním videohrám a vytvářel zvukové krajiny, které působily jako destinace pro postavy ze sci-fi anime. S albem „Cavalcante“ (2022) se od této minulosti odtrhl. Znamenalo to zlomový bod, byl připraven prozkoumat „čtvrtý svět“ jak po zvukové, tak po koncepční stránce. Ohlasy byly ohromující. O tři roky později představuje „horizonte“ další evoluci. Posílá nám hudbu pravidelně, ale toto album vyniklo okamžitě. Působilo správně: více založené na syntezátorech, více otevřené improvizaci. Jak sám řekl: „Je to jako poprvé použít olejové pastely a objevit nové možnosti. V jistém smyslu jsem našel nové způsoby tvorby pomocí stejných barev.“

Poslouchat „horizonte“ je jako probouzet se ze snu. Znovu a znovu. Úvodní skladba „nascer“ naznačuje nový úsvit, ale teprve v „pássaros“ se vize plně rozletí: méně zpracovaná, syrovější, ale stále detailní a rozsáhlá. Hledání nových cest se stejnými barvami bylo po celou dobu jeho tichým posláním. Nové zde nejsou nástroje, ale pocit. Pohyb. Výzva k cestě s ním. Jeho údiv můžete slyšet – a cítit. Každý zvuk vyzařuje radost. Každý okamžik vyvolává novou myšlenku. Hudba se pohybuje rychle, ale dýchá pomalu. Skladby jako „renascer“ a „o caminho do regresso“ s hlubokou úctou odrážejí ducha Vangelise z konce 70. a začátku 80. let. A právě když se blížíte ke konci, přichází „fantasma“ – ohromující závěr, připomínající Enoovu skladbu „An Ending“. V tu chvíli je jasné: „čtvrtý svět“ je za ním. funcionário se posunul dál. Kam? To se chystáme zjistit. „Technicky vzato se slovo „funcionário“ překládá jako „kancelářský pracovník“ nebo „státní úředník“, ale v běžné řeči to není zrovna lichotivý výraz. Funcionários jsou častěji vnímáni jako příliš rigidní strážci času a rozhodně by nebyli oslavováni jako spolehlivý zdroj fantazie. Vzhledem k tomu je toto slovo neobvyklým uměleckým pseudonymem, ale to Pedra Tavarese nezastavilo, aby si ho přesto osvojil. Jeho nové album horizonte je rozhodně nenápadnou záležitostí, přesto na něm není nic chladného ani byrokratického. Album se pohybuje především v oblasti domáckého ambientu a vlnících se soundscapů, které znějí, jako by se vznášely stovky kilometrů od nejbližšího pobřeží. Vrcholem desky jsou třpytivé tóny skladby „o caminho da estrela“, která se klidně vplouvá do sféry Fourth World a zve každého v doslechu, aby se ponořil do jejích jemných vod. Shawn Reynaldo, First Floor