High Vis - Guided Tour

Londýnští High Vis od svého vzniku v roce 2016 postupně vybrousili svou paletu progresivního hardcoru s odstíny post-punku, britpopu, neo-psychedelie a dokonce i madchesterského groovu, čímž zmapovali střední cestu mezi hooky a zuřivostí, melodiemi a mosh pity. Zpěvák Graham Sayle popisuje jejich třetí album „Guided Tour“ jako osu soupeřících sil: „Snaží se být deskou plnou naděje a zároveň rozjitřenou.“ 

Kapelu, kterou doplňují bubeník Edward 'Ski' Harper, baskytarista Jack Muncaster a kytaristé Martin MacNamara a Rob Hammaren, udržují hluboké kořeny na britské a irské DIY hardcorové scéně, ale zároveň rostou a jsou inspirováni stejnou měrou neklidem i spravedlivým hněvem. Jak říká Sayle: „Všichni se dřeli, všichni pořád pracovali a jejich představa o odpočinku spočívá v tom, že se prostě vyjebávaj a vyhýbaj se realitě. Tohle album je únik od toho všeho.“

Od prvních vteřin, kdy se ozve bouchnutí dveří taxíku, rozjeté auto a rytmus v pytli, zní „Guided Tour“ jako kapela, která se dere do nových výšin a srší energií. Nahrávalo se několik týdnů v londýnských Holy Mountain Studios s producentem Jonahem Falcem a inženýrem Stanleym Gravettem a výsledek působí dynamicky a vytočeně, jako hymny vypálené do paměti smyslů potem a opakováním. Harper jde k věci: „Měli jsme jasnou představu, každý moment byl využit. Možná až nám bude šedesát, můžeme si sednout a dát do pořádku zvuk bicích, ale zatím jde o to, aby se věci daly do pohybu.“

Jedenáct písní na albu pokrývá spektrum současné kytarové hudby, která je vyostřená zkušenostmi, kamarádstvím a společenskou frustrací. Od rozmáchlého street punku („Drop Me Out“, „Mob DLA“) přes jímavý indie úšklebek („Worth The Wait“, „Deserve It“) až po těžký alt („Feeling Bless“, „Fill The Gap“) a shoegazeyovské mluvené slovo („Untethered“) - chemie skupiny přetváří jakýkoli styl do své jedinečné intenzity. Sayle je mistrem této vyvíjející se fúze: „Po léta, kdy jsme přicházeli z hardcoru, jsme měli docela jasné hranice - ostatní scény byly oddělené světy. Teď se to víc mísí, čerpáme z různých míst.“

Nikde se tento pocit neprojevuje tak odvážně jako v „Mind's A Lie“, tanečně-punkové hymně inspirované Harperovou láskou k housu, garage a pirátským rádiím. Střihy samplovaných ženských vokálů (od proslulé zpěvačky a DJky z jižního Londýna Ell Murphy) se vrství do břitkého rytmu nízko položené basy, napjatých bicích a jiskřivé kytary, než Sayleův neochvějný hlas začne štěkat drsné pravdy („Tváří v tvář všemu, co jsem poznala, / nemůžu tyhle myšlenky nazývat svými“). Po náhlém rozpadu se skladba přeskupí a rozjede se, v oparu zvonivých kytar a Murphyho stoupajícího hlasu se vydá na cestu kdesi z ulic.