Shakti - S/T

Debut Shakti, pocházející z Barcelony, ale nesoucí neúprosnou tíhu indické historie, je prohlášením i provokací. Jedná se o punk, který se láme skrz dětské vzpomínky na bollywoodské soundtracky z televizí v malých obchůdcích, mafiánské bossy kující intriky na obrazovkách a bohaté vykořisťující chudé – nostalgii po dobách, kdy třídní vědomí ještě pulzovalo v indické populární kultuře. Zaznívají zde ozvěny klasické hindustánské hudby, indického diska a garážového rocku 80. let, ale v konečném důsledku se jedná o punkové album, které si razí vlastní cestu a zaujímá prostor mezi expanzivním post-punkem a hlučným, ironickým hardcorem kapel jako Electric Deads nebo Tozibabe.

Stěna hluku, kterou vytváří Shakti, je plná protikladů. Nádherné, nesmírně taneční basové linky a kytary, které se vám vryjí do paměti, soupeří s bubny připomínajícími nahrávky skupiny Crass a drsným zpěvem v maráthštině – někdy jde o šeptané kletby, jindy o výkřiky a šílený smích, které se s nádechem šibalské radosti přelévají z písně do písně. V jádru této desky je hravost, sarkasmus zabudovaný do textů o idiotech, kteří si přivlastňují slogany jako Inquilab Zindabad („Ať žije revoluce“), nebo žádosti, aby Britové vrátili Koh-i-noor ne Indii jako celku, ale „mně“ osobně, protože punkeři jsou někdy prostě takhle na mizině.

Jsou tu filmové přechody, které vymezují čas a místo, v nichž se skrývají vtipy s vnitřním významem, jimž rozumí 1,3 miliardy lidí, a groovová atmosféra, která se postupně stupňuje k tanci, aby se pak náhle zhroutila a obrátila proti posluchači. A přesto je Shakti nejmocnější ve svých nejzuřivějších momentech, kdy nese specifickou váhu vzteku imigrantů formovaného tou tísnivou každodenní otázkou – „Odkud doopravdy pocházíš?“. Toto je album postavené na střetu nostalgie, exilu a revoluce. Je taneční a sarkastické, ale zároveň smrtelně vážné. V okamžiku, kdy se objeví klenot alba, skladba Purvichi Adchan, s taneční mantrou „Shakti!“, zazní jako bojový pokřik, znamení, že v prázdnotě ducha doby existuje jiskra a hnací síla, zakořeněná ne tak v naději, jako v jistém druhu moci.